Mr. Marcaille and Rraouhhh

Takže jako každý pátek po čtvrtku následuje šok, tak grindcorové violončelo skrze dva kopáky a zpěv nás vrací do podstaty bytí. Mám pocit, že je vše řečeno, není to tak laciné, naopak - je to tak autentické, čisté, absolutně upřímné, upocené, nahé, drsné. 

Sem tam jsem cítil jakési plácání a bylo to plácání radosti z toho nářezu čistoty, od člověka, s kterým vím, o co jde.

Každej žijem jinak, ale základ je stejnej - čistá špína nářezu a život v něm.

Díky, Agnes, za ty chvilky volnosti, díky Vám, Sophie, za temnou a stejně nadějnou hudbu s tím brutem v županu, díky za Vás!!!

Fotky fotila: KEMI PHOTO

Fotogalerie